Můj příběh

Můj realitní příběh, aneb jak jsem se dostala k profesi, která v očích veřejnosti není moc oblíbená a rovněž v podvědomí lidí zde platí: za hodně peněz, málo muziky.

Když jsem se před devíti roky rozvedla, tak jsem byla nechtěně donucena seznámit se s touto branží. Hledala jsem si nové bydlení. Ale měla jsem bohužel „štěstí“ na samé nastrojené makléře, které vůbec nezajímalo, že například pro kluka bude pokojík moc malý… -Hlavně nám paní podepište tu rezervační smlouvu! Mně se tohle jednání strašně nelíbilo. A proto jsem se rozhodla to také zkusit, ale dělat to úplně jinak. Ráda se učím nové věci a taky jsem se jich během let musela hodně naučit a učím se stále. První roky byly opravdu kruté. Nikdo mě neznal, nikdo po mě nic nechtěl a stokrát jsem chtěla skončit. Ale to bych se nesměla narodit ve znamení berana. Ten to prostě musí dát!

Práce mě baví a naplňuje. Nedělám to jen kvůli provizi, ale proto, abych klienty bezpečně provedla cestou prodeje nebo koupě nemovitosti. Divím se odvážlivcům, kteří se na tuto riskantní cestu vydají sami. Osobně si myslím, že při prodeji věci, která má hodnotu miliónů a ještě navíc k ní lidé často mají citové pouto, tam není místo ani na risk ani na kroky ne zřídka podobné sázce do loterie. Prezentace nemovitosti, kupní smlouva, úschova peněz u advokáta, přepis na katastru, daně, hypotéka… Tak do toho bych se před devíti roky určitě sama nepustila. Původním povoláním jsem zdravotní sestra, tak mi nedělá problém vcítit se do pocitů a potřeb druhého a chtít mu opravdu pomoci. V každém klientovi vidím někoho blízkého, ségru, mamku, babičku, skoro dospělého syna, přítele, kámošku… Jaký by měli asi oni strach, aby se to povedlo, aby nepřišli o peníze a mnoho dalších aby. Nechci se chvástat a vytahovat, ale asi se mi to daří a každé další díky z úst klientů mi napovídá, že to možná dělám dobře a doufám i tak, jak jsem si na začátku slíbila.